No jenom se podívej na tu fotografii, milý čtenáři, nejsme srandovní? Ten chlapík vedle mne, ano, ten v trpajzličí čapce: Tak to je Pavel Vašák, literární vědec a pedagog a..., abych nezapomněl, Savarinův učeň. Tak se totiž jmenuje jeho poslední kniha – přesně: Labužnické příběhy aneb Učeň mistra Savarina, což je žertovné vyprávění o životních zkušenostech autora s vytříbeným smyslem pro nadsázku a humor, prošpikované známými i méně známými recepty a kulinářskými skvosty. Zkrátka každému, kdo knížku otevře, je hned jasné, že Pavel je znalec rafinovaných chutí života.
Ta fotografie je, a to vím přesně, z neděle 21. listopadu 2010. Sedíme spolu na lavičce v litoměřickém parku a vyprávíme si nejenom o receptech, ale i o Karlu Hynku Máchovi, jenž toho roku slaví krásně kulaté, 200. výročí svého narození. Oslavy právě vrcholí odhalením básníkovy sochy od Mistra Myslbeka. A (světe, div se!)přesně té, které už zdomácněla coby důvěrnice líbaček na pražském Petříně. Tato litoměřická ovšem není kopií, je odlita z originální Myslbekovy formy a je tedy (podobně, jako je tomu u grafických listů) svým způsobem rovněž originálem. Na fakt, že ta původní petřínská socha byla vlastně určena městu Litoměřice, upozornil právě Pavel Vašák. Neboť Pavel je především špičkový mácholog a ví o slavném českém romantikovi všechno. Tedy ... skoro všechno, protože úplně všechno ví jenom Všemohoucí. Můj přítel mácholog ovšem při odhalení sochy neasistuje. K tomu byl přizván starosta, ministr vlády ... a ... kdejakýpodržtaškacojenomtrochuněcoznamenáznátetone...
Pavel se mnou tedy sedí na lavičce a vyprávíme si. O čem? O životě, o receptech, o ženských, o přátelích nepřátelích... Taková ta věčná témata, která se nikdy nedopovědí.
Jistě, hovořili jsme onen slavný den máchovský i o Máchovi, o němž Pavel vydal celou řadu publikací (za všechny např. Literární pouť K.H. Máchy). Ostatně o Máchovi jsme, mimo jiné, spolu (a s nakladatelem Szerinskym a redaktorem Mančalem) hovořili znovu 23. prosince v pořadu Českého rozhlasu Třetí dimenze. Když jsme šli do studia, pohyboval se Pavel těžce, ale když jsme posléze usedli za mikrofon, bylo jeho myšlení přesné, svižné a rychlé. Kdyby na tom jeho nohy byly jako mozek, mohl vyhrát olympiádu. Však také, co se myšlení týče, byl skvěle trénován v nejrůznějších disciplínách - od teoretické matematiky až po literární historii. Upřímně řečeno, k přednáškám na „l´Université de Paris" (řečené Sorbona) by o nějaké ořezávátko tak eminentní zájem neměli.
Ale proč to vlastně všechno říkám? Ach ano, už vím. Protože Pavel Vašák bude mít právě tento čtvrtek 10. února 2011 své 70. narozeniny. Protože je to přítel, protože je to fajnový člověk. Protože má smysl pro humor.
Jenomže Pavel Vašák v neděli 6. února ve své chatě poblíž Litoměřic zemřel. Chtěl jsem zkrátka popřát k narozeninám příteli. Jenomže právě teď mě, kurva, nic veselého nenapadá.
Sbohem, Pavle.
Tvůj Lubomír Brožek
