Vláda „rozpočtové odpovědnosti" si v posledních dnech vyryla na vrub „fiskálních úspěchů" další zářez. Dozvěděli jsme se, že v době pravidelných výzev k plošnému šetření bylo na MPSV vyplaceno za minulý rok nejvyššímu vedení 9,7 milionů korun na odměnách. O něco dříve proběhla médii zpráva, že vrchní ředitelka premiérova kabinetu Jana Nagyová obdržela za loňský březen odměnu ve výši 273 tisíc Kč a za leden rovných 100 tisíc Kč. Své podřízené odměňoval ve statisících i policejní prezident Lessy nebo ministerstvo zdravotnictví. Odměny v řádech milionů jsou připravené na letošní rok pro SFSI, ČD a ČD Cargo díky „odpovědnému" exministrovi dopravy za VV a šedé eminenci V. Bártovi.
Petr Nečas v odměnách problém nevidí a tvrdí, že jeho podřízená si je zasloužila proto, že „dřela jako kůň i 12 hodin denně a o víkendech". V podobném duchu se vyjádřil i ministr práce a sociálních věcí J. Drábek o prémiích pro své podřízené. Vláda tak evidentně nechápe symboliku „vína a vody", kterou vnímají ostatní neprivilegovaní lidé, kteří nemají to štěstí, aby mohli pracovat pro tak „štědrou" vládu.
Na jedné straně se tvrdí těmto lidem, že mají šetřit a připravovat se na větší výdaje za zvýšené DPH, zdravotnictví, investice do penzijních fondů, deregulované nájmy apod. z důvodu provádění „nezbytných reforem", zároveň si jako uzavřený elitní klub ze společného balíku daní a odvodů hrají drahý výnosný mariáš. Navíc v době, kdy některé země EU, na něž se koalice při prosazování „reforem" tak ráda odvolává a jejichž veřejný dluh je podstatně vyšší než náš, zmrazily vyplácení odměn nejlépe postavených státních úředníků. O tom však vláda taktně mlčí.
Je vskutku tragickou ironií, že o co více má vláda problémy uhlídat na státních zakázkách miliardy, vybírat požadované daně a potírat všechny možné projevy korupce ve státní správě, o to více je aktivní v rozdělování zlaťáků pro vybrané, ovšemže nadlidsky pracující jedince. Co na to ostatní, totiž většina pracovníků (nejen) státní správy, kterým ve 2. čtvrtletí minulého roku podle dat ČSÚ klesla reálná mzda o 0,7 %, to vládu jistě nemusí zajímat. To jsou ti bezejmenní, kteří také dokáží dřít jako různá hospodářská zvířata, a o výše zmíněných „příplatcích" si mohou nechat jen zdát. Bohužel, právě proto, že jsou bezejmenní a jsou to z větší části „pěšáci" na bezejmenných místech, na takové prémie stěží kdy dosáhnou. Jak by řekl klasik: Když dvěma mzdy klesají, třetímu stoupá. A děje se tak v časech, kdy podle dat Eurostatu navíc i vlivem škrtací mánie ministra financí Kalouska poklesla za minulý rok kupní síla České republiky z 84 % na 82 % průměru evropské „sedmadvacítky". Tento pokles se ovšem podle všeho jistých dobře postavených jedinců netýká.
Vláda má zkrátka jiná měřítka pro odměňování práce svých „věrných" a těch zbývajících. Ředitelka Nečasova kabinetu přece pracuje lépe a mnohem tvrději než ostatní, její jednotka pracovní výkonnosti je s ostatními nejspíše neporovnatelná. Anglicky řečeno, její pracovní nasazení bylo „off the charts". To, že odměny dostala podle slov Nečase za „přípravu podkladů spojených s evropskou agendou", je tak vskutku nedostatečným vysvětlením a navíc i směšným, protože mj. právě toto je náplní práce, za niž je honorována základním platem. Za co jiného by měla být osoba v takovém postavení placena?
Pochopitelně, že J. Nagyová a jiní nejsou nadlidé, kteří dokáží být o tolik pracovitější než ostatní. Reakcemi typu „dřela jako kůň" pravicová koalice pouze potvrzuje, že slova o zefektivnění státní správy tím, že se sníží objem prostředků na platy, jsou jen prázdné fráze a ve skutečnosti bude odměňování záviset na větší či menší selekci nadřízených a „dobrých vztazích" na pracovišti. Ony fráze o efektivitě výkonu zkrátka nemohou dost dobře fungovat i proto, že jednotku pracovní výkonnosti lze ve státní správě obtížně měřit.
Vyplácení takto vysokých odměn je pokrytectvím i z toho důvodu, jak se mění od letošního roku pro zaměstnance způsob vyplácení přesčasových hodin v soukromé sféře – do mzdy se nově bude započítávat odměna za maximálně za 150 přesčasových hodin za rok, nicméně vedoucí pracovníci takto omezeni nebudou. Za vlády pravice je očividně výhodné dělat pravou ruku štědrého šéfa, a to i mimo veřejnou sféru. Podle pravicového zaklínadla o „úspěšných a závistivých neúspěšných" díky vysokým odměnám a základním platům vysoce odměňovaní lidé vlastně vytvářejí bohatství ve společnosti, ze kterého ostatní, tedy ne tak výkonní „podkoní", žijí.
Podtrženo sečteno, vláda nejen způsobem odměňování svých „koní" potvrzuje, jak moc pohrdá prací druhých. Je to jen další dílek do mozaiky proklamací o nevýkonné, líné státní správě, nezaměstnaných, kteří si doma za sociální podporu „válí šunky", či o pacientech, kteří chodí zbytečně k lékaři kvůli simulování nemocí, a jiných. Represe, nesystémovost kroků, řešení následků a nikoli příčin nebo redukování lidí na položku ve škrtacím seznamu, to je hlavní předností této vlády. Vlády, jež se v programovém prohlášení holedbala, že při snižování deficitu státního dluhu se obejde bez zvyšování daní. Někteří vybraní však musejí i tak hodovat, přestože státní dluh překročí letos podle vyjádření MF více než 1,5 bilionu Kč. Inu, u nás je nyní v kurzu solidarita chudých s bohatými, tak proč se něčemu divit.
Vlastně je dobře, že jsme se výši odměn pro privilegované dozvěděli. Umožňuje nám nahlédnout do útrob myšlení pravicové vlády, která pohrdá nevědomě, avšak často také vědomě, prací druhých a která káže o skromných groších, ale sama mezi „své" rozděluje zlato plnými hrstmi.
