Nejsem příznivkyní oslav "na povel", chystala jsem se tedy, jako ostatně předešlých pár let, poslední den v roce zaspat. Tentokrát mě ale sídlištěm prskající rachejtle před půlnocí opakovaně budily. Naposledy přesně v okamžiku, kdy se lámal rok. Snažila jsem se opět usnout, po chvíli jsem to definitivně vzdala. Okamžik podivného kontrastu - venku burácela a barvila se obloha, dům byl ztichlý, žádné Hurá a Sláva, jako když Češi dají gól na mistrovství. Na vteřinu jsem zaváhala, zda nějací lidé ještě jsou. Slaví vůbec někdo? Jestli nás těmi rachejtlemi, tím impozantním světelným divadlem, kterého jsem chtíc-nechtíc byla tak trochu účastna, nechtějí potěšit třeba mimozemšťané, kteří se domnívají, že lidi tímto aspoň na chvilku vytrhnou z reality jejich slzavého údolí.
Vlastně... Zbyli vůbec ještě nějací lidé a zda-li, kdepak jsou? Nebojte se, nemíním zde polemizovat s autory katastrofických vizí o zániku světa podložených astrologickými nebo jinými libovolnými výpočty. Jen si říkám, kam se vytrácí lidé, kteří jsou spokojení, neboť skromní, šťastní, neboť se domohou svých práv, klidní, neboť se neprotiví řádu přírody...
Sami si vládnout neumíme, trápíme se, že za nás tak špatně činí jiní. Současně neseme důsledky jejich mizerných rozhodnutí. Udivují mne lidé, kteří se dosud podivují nad tím, jakou že pitomost naši "vládci" zase uplácali. Buď žiju v zemi, kterou obývá převážná většina hlupáků, pak ovšem máme vládu, která nám přísluší, nebo ty hlavami kroutící bytosti nejsou lidé, ale naprosto odlišné entity. Průměrně inteligentní člověk se přece nemůže takové věci divit. Stačí, když si položím otázku, proč rozhodují oni "vládci", tak, jak rozhodují. Motivem je vyčuranost, touha profitovat z možnosti usedat do měkkého, draze restaurovaného křesla. To divení se, je v podstatě urážkou. Urážkou jejich intelektu. Prostě nevěřím, že když se někdo rozhodne zdražit potraviny, energie a v podstatě cokoli, co by si člověk těžko mohl odepřít, že vážně očekává rostoucí ekonomiku.
Pojďme si udělat malý test, zda nám opravdu vládnou lidé. Mám takovou vizi: Část lidí vystrká z prvního patra "Strakovky" pány v luxusních kravatách, část druhá bude stát mlčky pod okny a pozorovat, jak pánové hledají na chodníku nerozbité telefony, protože vymknuté kotníky si žádají lékařského ošetření. Ti druzí budou možná svědky novoročního zázraku. "Vládci", s kravatami již poněkud méně vábnými, by si třeba začali altruisticky pomáhat na nohy. Bylo by to nejspíš složité, takovému chování je zřejmě nikdo neučil, ale prokázalo by se jistě, jestli jsou lidmi. A to i přes jejich šok, umocněný pohledem na pár lidí stojících poblíž, z nichž k nim nikdo nenapřáhl vstřícně pravici. Inu, pomozte hyeně na nohy, až se otřepe, kousne vás. Kdyby vážně začali spolupracovat, pak by je jistě někdo z přihlížejích seznámil s dalším, jim dosud neznámým fenoménem, spatřili by, jak se chová člověk se soucitným srdcem, ti lidé by se na ně totiž nevykašlali...
... Co to...? Co se to děje? Ticho... Došlo mi, že bouchavá šou ustala... Ale no tak, vždyť napůl spím...
Všem dobrým lidem přeju především klidný nový rok, hodně zdraví a setkání alespoň s pár hrdými bytostmi, o kterých mohou s jistotou říci: Známe pár opravdických lidí...
Vaše Kateřina Ryšavá
