Ačkoli ruské volby do Státní dumy dopadly podle všech předpokladů a uspěli ti, u nichž se to očekávalo, ještě v den voleb proti jejich průběhu a výsledkům uspořádali první demonstraci – ačkoli sami nekandidovali - ruští nacionální bolševici Eduarda Limonova. Rychlost, se kterou zaujala tvrdou protiruskou pozici americká mistryně H. Clintová, demonstrace snažící se inspirovat Bělehradem nebo Kyjevem, dosti jednostranné mediální krytí voleb a povolebního období, to všechno vyvolává řadu otázek a pochybností. O názor na některé z těch nejfrekventovanějších jsme se zeptali politologa prof. Oskara Krejčího.
Evropští poslanci přijali ve středu rezoluci, ve které kritizují volby do ruské Státní dumy a dokonce požadují jejich opakování. Mohly být volby skutečně falšovány tak, jak tvrdí ruská opozice a europoslanci? Jedná se o rozdíl 20 procent. Volby však skončily vlastně podle očekávání. Předpověděly ho s minimální tolerancí všechny relevantní průzkumy veřejného mínění. Přitom jde o průzkumy renomovaných center, která pracují i na západní zakázky.
V té podobě, kterou uvádějí někteří neúspěšní či méně úspěšní politici – a kterou tak ochotně převzala mnohá západní media a většina europoslanců – to pokládám za nepravděpodobné a technicky nemožné. Jednak jsou zde zmíněné výzkumy volebních preferencí, které více méně odpovídají výsledkům, jednak by takovouto manipulaci zaznamenali i nezávislí pozorovatelé. Pozorovatelé ŠOS a SNS označili volby za férové a svobodné. Pozorovatelé z OBSE a parlamentního shromáždění Rady Evropy ocenili kvalitní organizaci voleb a měli výhrady k předvolební kampani (upřednostňování vládní strany v mediích).
Ostatně z naší západní strany tolik podporovaní tzv. demokraté propadli nejen ve výzkumech veřejného mínění, ale i v samotných volbách hluboko pod hladinu kvora. Osobně si ale myslím, že ruský volební zákon je příliš komplikovaný, zbytečně ztěžuje registraci, přičemž požadované koncentrace hlasů lze dosáhnout prostřednictvím volebního systému a volebního čísla, když už se chce Rusko vyhnout anglosaskému většinovému systému.Je stanovisko europoslanců, kteří se postavili vlastně proti ruskému státu a podpořili demonstrace jako projev lidí toužících po svobodě a demokracii, moudré? Nemůže narušit vztahy mezi EU a Ruskem? Konečně již dnes v souvislosti a protiraketovou obranou existuje značně vysoký stupeň nedůvěry mezi Ruskem a Západem.
Rozhodnutí Evropského parlamentu či výroky ministryně zahraničních věcí USA Clintonové jsou signálem, že se „reset“ vztahů Západ - Rusko nedaří. Opět jsme svědky účelového značkování těch, kdo vyjadřují na ulici hlas lidu, a těch, kdo jsou jen vládou – ať již Kaddafím nebo Kremlem – manipulovaným davem. Vždyť byly i demonstrace na podporu výsledků voleb. A také ze Západu nezazněl jen hlas Clintonové, ale i jejího izraelského rezortního kolegy Avigdora Liebermana, že ruské volby byly "spravedlivé a demokratické". Podstatné je, že se někteří představitelé Západu uchylují k nátlakovým akcím ještě před tím, než problém mohl někdo řádně vyšetřit. Byla-li nějaká narušení voleb, a ona určitě byla, musí být potrestána – a to k tomu určenými institucemi, což jsou soudy. Tedy alespoň podle zásad právního státu. Výzvy „do zbraně“ jsou jen snahou zkomplikovat situaci před prezidentskými volbami v Rusku.
Mohl by vývoj v Rusku jít cestou „barevných revolucí“ po vzoru např. „oranžového“ Kyjeva? Tedy podle zatím vcelku osvědčeného scénáře?
Organizovaná hlasitá menšina, na níž se nabalí média, především západní televize, a další nespokojenci, mohou vyvolat tzv. barevnou revoluci. Potřebují ale minimálně měsíc a obsazení strategiky významného místa v hlavním městě. Tyto podmínky naznačují, jak se jim dá i zabránit. Nemluvě o ruské zimě. Úspěšné barevné revoluce pak vedou ke změně zahraniční politiky a zlepšení hodnocení režimu ze strany vybraných západních institucí. Nevím ale o žádné barevné revoluci, která by vyřešila sociální problémy.
Jde skutečně o volby do Státní dumy? Nejde spíše o snahu zabránit zvolení Vladimira Putina v prezidentských volbách? Není třeba rozvádět, že Putin je silným protihráčem Západu a jeho zájmů v Rusku?
Samozřejmě. Hraje se o Kreml, ne o blahobyt lidu. Putin je podle všech průzkumů jasným favoritem prezidentských voleb. Putin ale není protihráčem Západu. Je typem západního politika, který chce udržet suverenitu a hrdost Ruska. To vyžaduje, aby si Rusko zachovalo kontrolu nad strategickými odvětvími – což vadí ani ne tak liberálům jako takovým, ale některým podnikatelským skupinám a politikům, kteří jsou s nimi spojeni. Ti nechtějí silné kooperující Rusko, ale podřízené rozkládající se Rusko.
Je zřejmé, že se prohlubuje krize západního způsobu života. V nastálých zmatcích musí být mocnosti jako Rusko řízeny zodpovědnými politiky. Putinovi se podařilo po nástupu do funkce stabilizovat Rusko, vyvézt jej z jelcinovského chaosu a deprese. Teď je na řadě potřeba rozvojových programů a mnohem důslednější boj proti rakovině korupce. Tedy i nových kádrů, jinak formovaných, pro vyšší a střední úroveň řízení. Snad je Putin má připraveny. Bez úspěšných rozvojových progamů, které pozvednou životní úroveň chudých a středních vrsev, bude stabilizace znehodnocena.
Připravil: Stanislav Kliment
