Obnovení bojů na frontě Hrad-kníže znovu otevřelo otázku, zda nehrozí pád vlády. Nedávno jistě nehrozil, ovšem zkušenost z pražské radnice naznačuje, že kolice sestavené pod tlakem konkrétních událostí se při změně prostředí mohou velice snadno rozpadnout.
Proměnilo se na ústřední úrovni něco?
Především se změnil zájem TOP 09: jejím koryfejům by momentálně předčasné volby vyhovovaly.
Vláda stojí před řadou kroků, které mohou mít pro koaliční strany velmi nepříznivý dopad na velké skupiny voličů. Kromě již přijatých restriktivních opatření jsou tu velmi sporné církevní restituce, kdy po slavném vítězství v Parlamentě hrozí žaloby za předávání movitého majetků a peněz bez účetně zdokumentovaného důvodu. Takto by asi neměla vypadat správa svěřeného majetku. A začíná chybět dalších 50 miliard v letošním rozpočtu, nemluvě o smutných loňských výsledcích. Je čas zvednout kotvy, nechat problémy pseudoúřednické vládě nějakého Fischera či Romana. A začít si hrát na opozici. Vyvinit se z marasmu a počkat si na volby. Třeba hned na podzim spolu s krajskými a senátorskými volbami.
K takové operaci, která by jako vedlejší bonus přinesla pohřeb Věcí veřejných, je nutné mít spojence. Vedle amatérismu VVček a naivity vedení ODS je to i zájem sociální demokracie. Ta je dnes na výsluní volebních preferencí. Potřebuje volby dříve, než se zformují Zemanovci, Paroubkovci, Babišovci a dokud se nezmobilizuje KSČM. Přitom v sociálnědemokratických šicích je mnoho těch, kdo by uvítal povolební koalici například s TOP 09 s větším nadšením než menšinovou vládu s podporou komunistů.
A současný prezident by mohl dohlížet na sestavování nové vlády.
Ani ve skomírajícím státě nelze spoléhat na neměnnost. Pohyb je možný i v zatuchlých vodách.
